TOP 10 tematických deskových her

Taky milujete, když se propojí skvělá hratelnost s dobrým tématem? Deskovky pro mě odjakživa byly především o tom, jaký z nich mám pocit. A nějaké body… na ty prdí pes. V tomhle článku najdete desatero deskovek, ze kterých sálá atmosféra jak řemen. Pravda, v některých případech je to atmosféra nasáklá střelným prachem, v některých dokonce zločinem a krví, takže pokračujte jen na vlastní riziko.

Samozřejmě, že někteří hráči budou brblat, proč tu není to či ono, ale to už by nebyl top 10, ale top 100, a to ještě s velkou rezervou. Už tak jsem ze svého původního TOP 25 musel vyškrtat poměrně velkou část titulů, jinak bych to nikdy nedopsal. Takže jestli máte nějaké návrhy, hoďte je do komentářů a nebo, jako na svatbě, mlčte navždy 🙂

1. Dreamscape (CZ)

Představte si hru, v níž se, coby snílek, proplétáte říší snů. Kdepak, řeč nebude o hře Onirim, dnes již téměř zapomenuté klasice, ale o jejím větším tématickém bratříčkovi, který se pyšní jménem Dreamscape.

V této hře se ocitnete uprostřed krajiny snů. Budete bloudit Síněmi moci, prozkoumávat Archivy snů, a čechrat vlnky Jezera věčného léta. V každé ze šesti snových lokací budete mít za úkol posbírat potřebné druhy střípků snů, a složit s jejich pomocí sny samotné, jejichž vzor dostanete na kartách. Každá lokace má ovšem jinou schopnost, a také záleží na tom, v jakém pořadí na ni hráči dorazí. Stejně tak je to i s vyřazovanými střípky, které vám poskytují další efekty. Splněné sny vám kromě vítězných bodů poskytnou navíc další možnosti, které použijete v příštích kolech.

Tahle hra je prostě kouzelná. Samozřejmě, velkou část atmosféry nesou na svých bedrech famózní ilustrace Davida Ausloose, které jako by vypadly z Malého prince. Hra nicméně nezaostává ani tématikou jednotlivých mechanik. Vidět, jak se vám pod rukama mění jedna krajina v druhou, nebo jak vyrůstají stromky z ničeho, nádherně umocňuje snovou atmosféru, která se táhne napříč celou hrou.

Navzdory výše zmíněnému je Dreamscape hra určená především dospělému publiku. Člověk by si řekl, že téma putování kouzelnou říší snů je něco, u čeho by čekal spíše snáze stravitelná pravidla, ale opak je pravdou. To, jestli zvítězíte, závisí na tom, jak takticky jste schopni přemýšlet, odhazovat a využívat efekty jednotlivých dílků a stavět dobrá komba. Jinými slovy – pouze pro opravdové stratégy. Malé děti a nezkušení hráči si o téhle hře mohou nanejvýš nechat zdát. 😉

2. Duna: Tajemství rodu (CZ)

Úvodem jedno varování: Nenechte se zmást tím, že je to založené na Trzewiczkově “detektivním” systému. Je to skutečná, čistá příběhovka. Nejdřív jsem byl poměrně rozčarován jak mírou detektivění, tak i videi na Antares webu, která jsou všechna čistě textová. Žádné epické přestřelky nebo videosekvence. Jenom text.

Na druhou stranu jsem musel uznat, že autor má o světě Duny setsakra přehled, a ta atmoška, co na vás dýchá z každé karty, vám nadělí pocit, jako byste četli skutečnou knihu. Upřímně – na jednu ublbanou kartičku dokázal Trzewiczek vecpat tolik textu, že jakmile hru dohrajete, můžete si do čtenářského deníku připsat další novelu. Jo, a taky asi pak půjdete k očaři pro silnější dioptrie 😀

Jestli něco téhle hře dává tenzi, tak jsou to omezené zdroje. Na začátku jich dostanete dost na cokoli, ale problém je v tom, že vám musí vydržet do konce kampaně – tedy na celé čtyři večery, nebo jak dlouho to hrajete. Takže jak je vyplácáte, tak se pak horko těžko někam dostáváte. Další věc je, že každá karta vás stojí jeden bod času. No a teď se rozhodněte – buď vyplácáte další koření na něco, co vám přijde důležité, a nebo zadarmo půjdete někam jinam, kam vlastně ve skutečnosti nechcete. Stojí vás to sice další čas, ale ušetříte si pár zdrojů. A takových Sofiiných voleb je tam habaděj.

Po každé misi pak dostáváte nějaké expéčka, které využijete na samolepky s novými schopnostmi postav. Upřímně, ty samolepky bych klidně asi oželel. Radši bych to viděl na nějakých kartičkách, aby šla hra znovu prodat nebo zahrát znovu. Takže já osobně jsem si všechno psal na papír.

Duna má řadu nadstaveb, které pro tu hru vůbec nejsou nutné. Ale jestli mě tam něco chytlo, tak je to právě zmiňovaná atmosféra, příběh, a fakt, že nikdy neprojdete všechny možnosti, protože váš čas se neúprosně krátí. 

3. Gloomhaven (CZ)

…aneb deskovka pro všechny RPGčkaře a DMka, která si nechtějí lámat hlavu s vymýšlením příběhu nebo tím, že hráči vám pobíhají po lokaci jako banda splašených kuřat a naprosto bezostyšně ignorují váš do detailu propracovaný story quest.

Výhoda spočívá v tom, že to všechno máte v knížce. Všechny mapy, všechny questy, i celý příběh, který vám vystačí přes 200 hodin čistého času.

Přečtete si kus vyprávění, dokud nenarazíte na rozhodnutí, kam se vydat. V podstatě jako gamebook. Nalistujete patřičnou stránku, a najdete tam plán, jak si sestavit dungeon. No, a pak už jenom masakrujete.

Pochod kobkami, boj a levelování postav taky považuji za mistrně zvládnutý. Máte balíček své postavy, který sestává (většinou) z deseti karet. Ty jsou rozdělené na dvě části – vršek a spodek. Nahoře míváte útoky a dole pohyby a obranu. Vynesete dvě karty, vyberete si iniciativu jedné z nich, a provedete z jedné vršek a z druhé spodek. Každá postava má navíc svůj balík, který si s každým novým levelem můžete upravovat.

Jakmile celý balíček projdete, můžete si ho vzít celý znovu do ruky, ALE s tím, že jednu kartičku odhazujete do konce sessionu. Některé útoky jsou dokonce tak silné, že kartu zahazujete rovnou při jejím zahrání. Takže takhle vaše postava pomalu slábne a slábne, a vy se s ní snažíte proběhnout ten dungeon co nejrychleji, než se s vyplazeným jazykem složí na zem. do toho si přičtěte lektvary, vylepšení, poklady, a speciální výbavu, a máte skvělou a komplexní RPG srdcovku, která vám vystačí na hodně dlouho.

4. Glory (CZ)

Jedním slovem rytírna, jak vyšitá. Většinou ze strany zarytých eurařů slyším na tuhle hru samé výtky – že to není dost komplexní, že čekali něco jiného, atd. Já na druhou stranu nechci, aby se mi mozek při hraní vařil jak vejce natvrdo. Jsem ten typ hráče, co si dá nějakou medium, možná medium hard hru, a obtížnost Glory mi vyhovuje tak akorát.

Představte si sérii rytířských turnajů, na které přijíždíte ještě jako novopečený zelenáč s holým zadkem, a musíte si pro sebe vymodlit, vymlátit, vyškemrat a nakoupit dost výhod, abyste toho co nejvíc vyhráli.

Musíte si sehnat lepší zbroj, protože tu vaši vám panoš zapomněl ve druhé truhlici, lepšího koně, protože toho vašeho vám půjčil strejček z Přibyslavi, a samozřejmě dostatek krásných dam, které vám budou mávat z publika, protože to opravdovému rytíři rozproudí krev v žilách i v každém svalu!

První fáze hry se odehrává ve městě, kde stylem klasického worker placementu umisťujete své služebníky. Tu sháníte útěchu ve víře (rerolly), támhle najmete nové pohůnky (schopnosti), a občas zajdete vyprášit kožich nějakému banditovi, ze kterého čas od času vypadne nějaký loot.

Boj řeší kostky – podle levelu a typu výbavy do toho vyplácáváte rerolly a používáte své postavy. A teď si říkáte, že do toho turnaje prostě vecpete všechno, co máte, že? JENŽE ty souboje jsou během turnaje klidně dva, tři, a tak je na vás, jak moc si co budete šetřit, koho použijete a koho ne. Protože jakmile jednou vyplácáte společníka nebo nějakou schopnost, bonoví se vám až v dalším herním kole. Jinými slovy – i ten boj je ustavičný risk a odhadování pro a proti. Vývojáři tu mohli klidně vsadit na hod kostkou plus modifikátory, ale podle mě to vyřešili vcelku jednoduše a elegantně. A vyhrát každý turnaj taky nemůžete. Budete rádi, když se zmlácení a plní modřin doškrábete na nějaké druhé, třetí místo.

Glory podle mě ztvárňuje rytířské klání hezky, jednoduše, a krásně tématicky.

5. Junk Orbit (EN)

Hodnocení hry Junk Orbit na webu Board Game Geek neustále balancuje mezi sedmičkou a 6,9. A taky právem. Hra je to poměrně jednoduchá, kterou byste zvládli i s dětmi mladšími než 10 let, a to i navzdory věku deklarovanému na krabici. Kámen úrazu tkví v tom, že Junk Orbit je hra tak trochu jídelnová. Nemastná, neslaná, je to velký filler se vším všudy.

ALE jestli na ní můžu něco vypíchnout, pak je to pár jednoduchých mechanik, které nádherně ztvárňují váš pohyb ve vesmírném prostoru. Takže – o co tady jde?

Jste vesmírní šrotmistři, kteří lítají po oběžných dráhách mezi Marsem, Měsícem a Zemí. Sbíráte vesmírný šrot, který tam lidstvo nastřílelo za dlouhá léta, – družice, roboty, a další nesmyslné artefakty – a vozíte je do míst, kde je o ně největší zájem. Bordel z Marsu je samozřejmě nejcennější na Zemi a naopak. Odvézt ho tam je taky pořádná fuška. Jenže… K tomu, abyste se dostali na oběžnou dráhu cizího tělesa, nemáte trysky, ale pneumatický kanón, který vystřeluje sebrané harampádí do vesmíru. Za kolik bodů je, o tolik se pohnete. A kam doletí, tam zůstane viset spolu s dalším bincem, dokud to všechno někdo nesebere.

Celá hra vypadá tak, že vystřelíte něco jedním směrem, a pohnete se směrem opačným. Navíc necestujete po liniích, ale kolem dokola jednotlivých těles. Do toho si připočtěte, že se můžete katapultovaným harampádím navzájem ostřelovat, a nebo tímto způsobem náklad i dopravovat do místa určení.

Vzato (doslova) kolem a kolem, Junk Orbit není nezbytná pecka do vaší sbírky, ale i tak je to vcelku vcelku slušná entry level hra pro začínající hráče, kde téma sedlo jak prdel na hrnec. 

6. Kronika zločinu (CZ)

Toužili jste někdy být detektivem? Hnát se po stopách úkladného vraha a řešit konspirace v nejvyšších kruzích tajných společností? Tohle všechno najdete v Kronice zločinu!

Teď něco, co vás možná odradí – hra je sice desková, ale funguje s využitím aplikace, kterou si musíte nainstalovat do svého telefonu. Každá karta podezřelého, předmětu či lokace má svůj QR kód, jehož naskenováním provádíte příslušné akce. Naskenováním kódu lokace se tam přesunete. Naskenováním podezřelého v dané lokaci s ním spustíte rozhovor. A naskenováním kódu předmětu během hovoru se ho na onen předmět zeptáte. Jen díky tomu máte možnost projít si všechny dialogy, výpovědi a možnosti, aniž byste museli listovou obrovskou knihou příběhu.

Každá akce vás navíc stojí nějaký čas – nikoli reálný, ale herní. Cestování vám zabere 20 minut, otázka 5 minut… Proč je to důležité? protože v některých chvílích ten čas skutečně bude rozhodovat. Máte dvě hodiny. Půjdete zaplatit výkupné nebo budete pokračovat v pátrání? Na co se zeptáte podezřelého, když máte jenom jednu otázku? Cože? Někdo vám zabil podezřelého, kterého jste ještě nevyslechli? No, tak to jste v loji…

V základní hře najdete 4 případy odehrávající se v současnosti, a ve vašem pátrání vám bude pomáhat čtveřice specialistů, které můžete kdykoli kontaktovat: patolog, forenzní, hacker a psycholog.

Vydavatelství Lucky Duck navíc přišlo s haldou různých tématických rozšíření, v nichž, coby drsné osamělé soukromé očko v předválečném Chicagu budete uplácet, sledovat, vyhrožovat, a samozřejmě… vloupávat se na důležitá místa, kam vám policie odmítne přístup. Nebo se můžete vžít do role prepubescentních členů Klubu záhad, a snažit se vypátrat, co za tajemné zlo se usadilo ve vašem malém městečku. Kickstarterové expanze 1400, 1900 a 2400 navíc přihodily do hry témata renesanční Paříže, dále Francie přelomu 19. a 20. století, a cyberpunku.

Zkrátka a dobře – tady si každý detektiv přijde na své.   

7. Legendy západu (CZ)

Tohle by se mělo jmenovat Grand Theft Kůň: Legendy Západu. V jedné krabici tu najdete obří sandbox, kde můžete dělat skoro cokoli. Celá mapa dvou westernových městeček a přilehlého okolí se tu stává vaším hřištěm, tak trochu jako v Red Dead Redemption nebo ve starém dobrém GTAčku.

Neplníte žádný předem zadaný úkol, který by byl vaší jedinou šancí na vítězství. Vyhraje jenom ten, kdo se stane opravdovou legendou Divokého západu. A k něčemu takovému vede hooodně cest. Legendou se totiž nemusíte stát jen jako pistolník, ale také jako honák dobytka, hráč karet, barový povaleč, zlatokop, nebo dokonce jako bankovní lupič. Je jen na vás, jak strávíte svůj život a jak si co nakombinujete. 

Miluju rozdělení hráčů na klaďase a padouchy. To vám totiž neurčí kartičky, ale vaše činy. Když běháte po prérii a střílíte bandití NPCčka, stáváte se větším klaďákem. Ale stačí jeden přešlap, jedno přepadeníčko šerifa nebo lokálního trezoru, a už vás mají všichni na mušce coby záporáka.

Další super věc je to, že ti hodní dostávají body jen jednorázově. Zatímco padouši je dostávají v každém kole. Takže pokud nechcete, aby záporáci vyhráli, musíte jejich aktivity aktivně deaktivovat. A coby bandita se zase hodně zapotíte.

A čím víc hráčů, tím jenom líp.

8. Maximum Apocalypse (EN)

Konec světa je tady. Zase. Sotva jste zvítězili nad apokalypticky masivní armádou zombií, objevily se zástupy mutantů následované gangy nájezdníků. A i když zvítězíte, nečeká vás nic dobrého. Světu vládne chaos.

Maximum Apocalypse je dobrodružná kooperativní hra, kde si každý z vás vybere svého hrdinu i s jeho unikátním balíčkem karet, a vydá se do postapokalyptické pustiny plné zdevastovaných měst, divočiny a příšer.

V úvodu hry si vyberete, o jakou apokalypsu se vlastně jedná – budou to obyčejní zombíci? Madmaxovití nájezdníci? Nebo se postavíte vzpouře strojů? Jak hra začne, ocitnete se uprostřed mapy z náhodně připravených dílků, mezi něž vyrazíte najít zásoby benzínu, zachránit jediného přeživšího vědce, který může zneškodnit zhoubný virus, zkrtáka a dobře – udělat to, co po vás žádá příběh.

Nebezpečí se ale postupně zvyšuje a potvor přibývá. Jak s nimi bojujete? Samozřejmě, že pomocí karet z vašeho osobního balíčku! Hasič může potvory odlákat na sebe a pak spálit na uhel, chirurg transportuje spojence na delší vzdálenosti, mechanik má munici, drony a věže, veterán a jeho pes má… psa, a pes zase veterána, vědec kopíruje cizí schopnosti a lovkyně se stará o zásoby jídla. Ano, i jídlo zde hraje roli. Nechcete přežít ten nejtužší souboj svého života jenom proto, abyste vzápětí zdechli na podvýživu. 

Už teď vás svrbí prsty? A to ještě nejsme u konce! Čekají na vás četné expanze, které vás postaví proti upírům, Godzille, dinosaurům, a v jedné se ocitnete uprostřed obří broukokalypsy. Některá rozšíření přidala i pohyb monster, den a noc, a poslední Kickstarter do hry přináší mráz a diplomacii.

Maximum Apocalypse je medium light akční dobrodružství na celý večer, na které jen tak nezapomenete. Zamrzí jenom to, že u nás bohužel nevyšlo češtině.

9. Warp´s Edge (EN)

Vzpomínáte na to, jak jste za svých mladých let trávili celé hodiny v arkádové herně a s prázdnou kapsou civěli na to, jak borec vedle vás hraje na automatu Space Invaders? Cože, vám je teprve pětadvacet? A ven! 😀

Každopádně, já sám jsem už dlouho hledal jednoduchou hru, které by se dařilo tenhle nostalgický zážitek v mém mozku znovu nasimulovat. A právě ve Warp´s Edge jsem ho našel.

Jste osamělý a ztracený vesmírný vlk putující se svou kosmostíhačkou zpět k Zemi, když tu narazíte na invazní flotilu nepřátel! Zažehnete trysky, a začnete se laserovými děly prořezávat mimozemskými letouny až k masivní mateřské lodi…

Warp´s Edge funguje na principu bag buildingu. Jinak řečeno – na začátku máte svůj pytlíček, ve kterém najdete celkem 10 žetonů. Některé jsou střelba, jiné jsou úhybné manévry, speciální schopnosti nebo energie. V každém kole si náhodně vytáhnete 5 žetonků, a rozdělíte je mezi karty nepřátel. Pokud jim přidělíte dost laserů na to, abyste je zničili, dostanete odměnu. když je vymanévrujete, dostanete jinou. A ty, které nemůžete zabít, se vyplatí alespoň zranit, jinak vám pořádně osladí život. Za energii si pak můžete dokoupit nové žetonky – ať už speciálky, silnější zbraně nebo další manévry.

Mít víc žetonů je setsakra důležité – když vám dojdou, skáčete warpem. Veškeré žetony jdou zase do pytle, nepřátelé se vrací zpět do balíku a sekce mateřské lodi, které se vám nepodařilo rozsekat, se uzdraví. A na její zničení máte zpravidla 4 warpy. Jakmile vám dojdou žetony popáté, prohráli jste.

Každá věc tu má svoje místo – když dostanete zásah, neztrácíte jen body štítu, ale také jeden ze svých již použitých žetonů. To vám sice zkracuje příští warp, ale zároveň si tím čistíte svoji zásobu od nepotřebných plív. Vše je samozřejmě závislé ještě na tom, jakou loď jste si vzali, a na artefaktech, které dostanete na začátku každého warpu.

Warp´s Edge stručně a jednoduše –  postav si svoje kombo. 

10. Za hranou (CZ)

Nakonec něco pro všechny, kdo žerou cyberpunk. Za hranou se odehrává ve  vzdálené budoucnosti (doufejme, že hodně vzdálené), kdy svět zaplavily neóny, kybertechnologie, a droidi.

Ocitáte se ve městě New Dawn City, kdysi utopickém ráji, jenž zamořila zločinecká organizace, známá jako Syndikát. Jakožto členové speciální jednotky kyberdetektivů máte za úkol odhalit tajný plán gangu, kterým se připravuje na ovládnutí celého města. Budete se hackovat zločincům do hlavy, a podnikat akce, díky nimž si získáte důvěru celého Syndikátu. Krůček po krůčku budete sbírat dostatek důkazů, až do hořkosladkého konce. Každý čin má svoje následky, a každá špatnost se podepíše na vašem svědomí. Dokážete uspět, a při tom neskončit za hranou?

Za hranou je deskovka, která mě už od samého začátku fascinovala hned několika věcmi. Za prvé – nehrajete za žádnou z postav na herním plánu. Ano, čtete správně. Jste v podstatě hackeři, kteří přebírají kontrolu nad jednotlivými zločinci, a ovládají je jako své loutky. Ovládnete jednoho, něco s ním seberete, někam s ním dojdete, něco ukradnete, někoho zabijete. Každý z grázlů má svou jedinečnou schopnost, a tak je o ně mezi hráči zpravidla velká tlačenka. Kdykoli během následujících tahů si ho od vás někdo může přebrat, a pohrát si s tím chudákem podle svého.

Být chlápkem, který se jednoho dne probere v kontejneru s kyberpuškou a rukama od krve, a vzpomínkou, že to poslední, co se dělo, bylo, že jste šli pro rohlík ke snídani, je něco, co vážně nechcete.

Další fajnovost je to, že nemusíte páchat jenom zlé činy. Vy totiž můžete páchat i totální sviňárny! Čím amorálnější výsledek si vyberete, tím větší dostanete odměnu, ale také větší postih v podobě bodů korupce. A na konci hry se vám odečtou od celkového skóre. Tedy… pokud samozřejmě Syndikát porazíte. Ti vychytralejší z vás už určitě chápou, že se tu nabízí ještě jedna varianta – sabotovat samotné vyšetřování. Pokud se vám něco takového podaří, žádný postih za korupci nedostanete. 

Vzhledem k tomu, že čas i prostor pro tento článek je omezený, stručně shrnu, že Za hranou mě dostalo. Jiným feelingem, jinými systémy, a přesto jsem se necítil uprostřed všeho úplně ztracený. Na druhou stranu se připravte na to, že hra v pěti lidech trvá opravdu dlouho – především proto, že plánovat dopředu je velice těžké. Zpravidla si musíte vystačit se situací, ve které se ocitnete na začátku svého tahu. Do té doby se rozestavění herního plánu neustále mění, a tak musíte čekat, než začnete vymýšlet, co dál.

Sečteno, podtrženo, Za hranou je velice příjemný cyberpunkový celovečerák.


5 3 votes
Hodnocení
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Napiš svůj názor a ohodnoť hrux
()
x